Ing. Jana Hazuková - agility a dogdancing

Mou největší láskou je agility. Tu a tam fušuji do poslušnosi, neboť mě neskutečně baví vymýšlet jak naučit psa cokoliv. Od triků až po praktické dovednosti. Třeba oznámit že právě doprala pračka. Mimo klubové dění trochu žertuji s pasením i si užívám gaučingu. Mým heslem je: „Pes musí jediné a to MUSÍ CHTÍT“

Přednášky a školení:  

9.4.2016 Tellington TTouch Training Marta Mannelová
21.2.2016 Besedoseminář Stres nejen ve psích sportech František Šusta
18.1.2016 Fit class Martina Magnoli Klimešová
31.10.2015 Základy přirozené komunikace Leoš Drbohlav
15.9.2015 Puppy class Martina Magnoli Klimešová
29.6.2014 Přirozená strava psů, BARF s MVDr. Šťouračem
16.2.2013 Seminář agrese mezi psy
24.6.2012 Jak pečovat o sportujícího psa Helena Potfajová
9.6.2012 Seminář o učení zvířat František Šusta
10.3.2012 Agrese a strach  Anne Lill Kvam
29.4.2010 Přednáška elektronické obojky Sčučka
6.3.2010 Canisterapeutický seminář Podané ruce
25.2.2010 Přednáška vodící psi Pes pro tebe
26.4.2009 Výcvikář MSKS
29.3.2009 Instruktor pro sportovní výcvik psa ČKS 
   

Agility

 
2016 intenzivka Eliška Panáčková, Pavel Košek, Petra Hamšíková
2014 intenzivka Jana Kořínková (nyní Zvonková)
2012 intenzivka Adéla Havlíková
2011 intenzivka Tereza Králová
od roku 2010 tábory a intenzivky Lucie Dostálová
2009,2010 týdenní tábor agility Martina Konečná
2009 intenzivka Markéta Lovaszová
2008 týdenní tábor Radka Mokřišová
2007 týdenní tábor Martina Magnoli Klimešová
   
Bakalářský titul z oboru Kynologie
Inženýrský titul z oboru Výživa zvířat

      
Ve Psí škole ARCA působí i jako výcvikář pro poslušnost a dogdancing hlavně u nováčků.

Ke kynologii jsem se dostala vlastně přes kalendář z ABC. Ti psi mě jednoduše uchvátili.

A tak po čistokrevné ulici přišel pes s PP. A já jako kynologické mimino jsem myslela, že opravdu cvičit mohou a musí jen psi s rodokmenem, a tudíž jsme vyrazili na cvičák.

Začátky nebyly jednoduché. Pes bydlel u babičky na vesnici, já v nedalekém městě a cvičák jsem vybrala pro změnu v jiné vesnici. Cvičilo se ještě „postaru“ a pes mi při nejbližší příležitosti bral roha.

I tohle byla dobrá škola, abych si uvědomila, že to potřebuji dělat jinak a lépe. Zkrátka, aby mě měl pes raději, než to zajímavé kolem.

Pak mě to celou nějak pohltilo. V Praze zrovna otvírali obor kynologie a já byla nadšená, že se jednou budu živit tím, co mě baví.

Se školou přišla spousta vědomostí, zkušeností i zážitků… Věřím, že na praxi ve vojenském výcvikovém středisku Grabštejn budu vzpomínat ještě dlouho.

No a taky jsem přišla trochu o iluze. Člověk tak říkajíc spadne zpátky na zadnici s tím, že vlastně pořád ví úplné… houby.

Takže po škole jsem kynologii zařadila zpátky mezi koníčky a i nadále zaujatě pronikám do jejich tajů. Pořád se vlastně ještě učím a s pokorou obdivuji souhru mezi člověkem a psem.

A čím dál častěji mám obrovskou radost, když právě tuhle souhru pomohu vybudovat. Je jedno, jestli jde o agility, nebo poslušnost, či pár triků jen tak pro zábavu. Prostě když to mezi pánem a psem klape, tak z toho hřeje u srdce.